Udělat první krok a odhodlat se k návštěvě odborníka je často velice složitý a zdlouhavý proces. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli Vám představit několik příběhů těch, kteří se odhodlali a pomoc vyhledali a byli diagnostikováni s ADHD.
Na začátek je vhodné uvést, že požádat o odborné posouzení potíží je krok statečný, ve kterém je patrné úsilí o zlepšení. Nejedná se tedy o snahu „získat“ diagnózu jakožto „výmluvu“ pro své chování, jak by mohlo být okolím klienta mylně vykládáno. Na základě diagnostiky je však možné získat vysvětlení pro své dlouhotrvající potíže a s pomocí odborníka se je učit zvládat.
Paní Kateřina dodává: „Hledáme-li výmluvy, nebudeme trávit dlouhé hodiny na vyšetřeních či na terapii. Hledáme-li řešení, budeme spíše ochotni obětovat svůj čas. Takto můžeme od sebe oba případy rozeznat a nabídnout více důvěry těm, kdo se snaží.“
Pohled okolí na psychické problémy je i dnes velice problematický, pan Dobroslav uvádí: „Stigmatizace v naší společností je pořád tak silná, že pro Vás bude určitě lepší hledat pomoc tam, kde na Vás nebudou koukat jako na líného, pořád se vymlouvajícího a omlouvajícího se podivína“. Co je ale v dnešní době relativně snadné je získávání informací. Existují mnohé anglické podcasty, či testy a česká brožura, které se problematice ADHD věnují.
Mohou informace a diagnostika reálně pomoci?
Pan Dobroslav to popisuje následovně: „Nevěděl jsem, jak moje potíže řešit, jak jsou vážné. Nevěděl jsem, že mám potíže, které vyžadují odbornou pomoc. Myslel jsem si, že to musím vyřešit a zvládnout sám. Nikdo z rodiny zřejmě také neměl tušení, jak je situace vážná. Určitě mám teď mnohem více informací, pořád se snažím získávat další a postupně je vpravovat do svého života. Zcela jistě nastal posun v rodině. Myslím, že skončil boj o to, jestli to je, nebo není vážné, rodina chápe že ano.“
Paní Kateřina dodává: “Chápu ostych lidí, kteří se bojí vyhledat pomoc. Ale v případě ADHD se vyplatí tuto skutečnost o sobě znát, aby člověka v životě kromě samotné ADHD nebrzdily navíc pocity viny a nerealistická očekávání. Zejména jsem se přestala ze svých potíží obviňovat (to je důležitá rada, kterou dostanete hned ze začátku), pocit viny kupodivu vůbec nepřispívá ke zlepšení. Vyšetřující psycholog vás soudit nebude, můžete jeho návštěvou jen získat.“
„Z dnešního pohledu bych pomoc vyhledal dříve a trochu mě to mrzí, že nepřišla dřív, protože všechny věci v životě by byly snazší a lepší. Byl to takový boj a bude to tak celý život, ale je dobré mít někoho po svém boku, protože jinak to je k zbláznění“, uvedl pan Jakub.
Co s tím?
„Najít odborníka se zkušeností s ADHD v dospělosti v blízkosti Vašeho bydliště ale nemusí být jednoduché. Věnujte tomu potřebný čas. Hledejte informace, vzdělávejte se. Pokud potřebujete kvůli diagnostice cestovat na druhý konec republiky, udělejte to. Nenechte se odradit ani svými blízkými a ani svým psychiatrem, který může z neznalosti problematiky Vaše problémy bagatelizovat, nebo špatně diagnostikovat“, vzkazuje pan Dobroslav všem váhajícím. V tomto případě nechceme přehlížet ani rodinu, která se obává o svého člena, či přítele: „Buďme k sobě upřímní. Nebojme se svých pocitů a naučme se je pojmenovávat. Naučme se je sdílet se svými nejbližšími. Buďme připraveni na odmítnutí. A naučme se odpouštět. Hledejme dobrou vůli a snažme si ji ukázat. Nevzdávejme to!“ dodává pan Dobroslav.
Autor: Marie Eliášová a klienti Komplexního programu pro dospělé s ADHD (Nepozorní). 2019.