Rozhovor s paní Kateřinou, klientkou programu Nepozorní

Paní Kateřino, v kolika letech jste u sebe začala pozorovat příznaky ADHD? Upozornilo Vás okolí?

Příznaky ADHD jsem u sebe začala pozorovat už na základní škole, v podstatě tehdy, kdy jsem měla poprvé za něco odpovědnost - za klíče a své věci, za zamknutí domova, nákup či známky ve škole – tehdy a ještě dlouho poté jsem si ale své problémy s ADHD ani jinou poruchou nespojovala

Po jaké době jste vyhledala odbornou pomoc? Z dnešního pohledu, vyhledala byste ji dříve?

To přišlo úplnou náhodou v mých 35 letech. Partner mi přeposlal novinový článek o dospělých s ADHD s tím, že jsem to celá já. Překvapilo mne, jak dokáže jeden krátký článek popsat velkou část mých dosavadních problémů. Pomoc jsem vyhledala okamžitě a v řádu několika měsíců jsem navštívila psychologa, psychiatra a docházela jsem na skupinovou kognitivně behaviorální terapii.

Nastalo u Vašich potíží postupem času/díky léčbě zlepšení? U jakých?

Ano. V několika rovinách. Zejména jsem se přestala ze svých potíží obviňovat (to je důležitá rada, kterou dostanete hned ze začátku), pocit viny kupodivu vůbec nepřispívá ke zlepšení. Moje dřívější chaotické snahy něco na sobě změnit získaly na skupině konkrétní směr. ADHD je hodně o tendenci ke špatným návykům. U mne šlo o to, že se přetěžuji mnoha aktivitami, neumím si z nich vybrat (tzv. prioritizovat) a velmi málo spím. Ne že by můj problém zmizel, ale vedení deníku a sdílení na skupině mi poskytlo nástroje, jak ho řešit. A podporu, s lidmi ze skupinky si stále píšeme. V neposlední řadě mi pomohla i medikace – být více při smyslech, nenechat se tak lehko rozptýlit.

Znala jste problematiku ADHD již dříve?

Znala, ale mé představy byly velmi zkreslené. Jako středobod jsem vnímala hyperaktivitu v podobě fyzické neposednosti a neschopnost soustředit se na cokoliv.

Ovlivnilo ADHD (obtíže) Vaše rozhodnutí týkající se budoucího studia/profese?

Asi ne. I bez ADHD obtíží bych volila stejné nebo podobné studium i zaměstnání. Jen jsem kvůli nim byla v obou méně úspěšná. To je ale moje osobní interpretace.

Jak ovlivňuje tato porucha Váš běžný život?

Jakákoliv snaha plánovat či vyvinout dlouhodobé duševní úsilí je pro mne náročná. Moc neumím prioritizovat. Často mi nezbývá čas na to, co je opravdu důležité. Často věci nedomýšlím, rozhoduji se impulsivně. Vícekrát denně nevím, kde mám důležité věci (mobil, peněženku, klíče). Všechny tyto věci mne velice frustrují a cítím se většinou ve stresu.

Co vnímáte, jako nejproblematičtější aspekt života s ADHD?

Že je člověk v nesouladu s očekáváním společnosti a blízkých. Neustále děláte velké množství drobných i závažnějších chyb a zklamáváte lidi kolem sebe. To je poměrně bolestivé.

Co dělá Vám osobně největší problém?

Ta prioritizace. Ráda bych si uměla stanovit pár reálných cílů, ty dlouhodobě sledovat a vypustit nepodstatné.

Ovlivňuje ADHD (obtíže) Váš partnerský/rodinný život?

Do jisté míry ano. Díky nepozornosti a impulzivitě na mě není v některých praktických úkonech spolehnutí. Tento nedostatek vnímá a částečně kompenzuje můj partner tak, že za mne plní povinnosti, ve kterých si nevedu dobře. Třeba mi nabíjí telefon, vyřizuje elektronickou komunikaci, všimne si a připomene mi, že děti mají druhý den karneval, brzdí mne v unáhlených rozhodnutích, atp. Já mu to vracím jiným způsobem, takže si vyjdeme vstříc a sečteno podtrženo to takový problém není. S dětmi mi komunikace také funguje, ony mě zatím vidí nektiticky.

Setkala jste se s nepochopením okolí?

Ano, jistě, projevy ADHD mohou být pro okolí nepříjemné (třeba pro kolegy v práci) a lidé si navíc takové projevy nespojují s nemocí či poruchou, přisuzují je raději různým osobnostním neduhům jako lenost, nedostatek vůle, bezohlednost, atp. Je to i logické. Těžko budete na svoji obranu říkat třeba „No, já chodím pravidelně pozdě do práce, protože jsem vlastně nemocný a všichni byste mi to měli tolerovat“. To by nebylo fér vůči ostatním zdravým lidem.

Změnil se pohled a chování a přístup k vašim potížím u vašich blízkých po zjištění, že máte ADHD?

Nejdřív tomu nevěřili – říkali, že ADHD určitě nemám (zde by bylo dobré říci, že pevnou diagnózu nemám, je to tak ale s většinou mých kolegů ze skupiny, ADHD lze těžko diagnostikovat či vyloučit s jistotou). Jak jde čas a já doma vyprávím zážitky ze skupiny a z různých vyšetření, cítím ze strany rodiny větší toleranci. Oni také vidí první pozitivní výsledky terapie - zavádím kalendáře, připomínky, dávám věci na své místo, atp., z toho má určitě prospěch i má rodina.

Jak jste se dozvěděla o projektu Nepozorní?

Na internetu – vyhledávala jsem informace o poruše pozornosti v dospělosti a jedním z prvních odkazů byl www.nepozornidospeli.cz. Tam jsem našla kontakt na E-clinic a na projekt Nepozorní.

V čem shledáváte největší výhodu tohoto programu?

Je celostní. Psycholog, který program vede, provádí počáteční vyšetření, může doporučit psychiatra (například medikaci předepisuje výhradně psychiatr) a stejný psycholog vede skupinovou terapii a posílá vás dle vašeho výběru v rámci rozsahu programu na další vyšetření a trénink. Nemusela jsem hledat žádné služby jinde.

Jaké služby jste již v rámci projektu absolvovala?

Skupinovou terapii, pracovní poradenství a v budoucnu mne čeká EEG biofeedback.

Která se Vám líbila nejvíce?

Skupiny i pracovní poradenství mi přišly velmi přínosné. Každé jiným způsobem. Na biofeedback se moc těším, slyšela jsem samé kladné ohlasy.

Která byla dle Vás nejužitečnější?

Stejná odpověď jako v předešlé otázce.

Která Vás nenadchla, nebo Vám přišla neužitečná?

Taková žádná nebyla. Pokud jsem cítila, že mi nějaká služba už podle popisu nesedí (v mém případě kognitivní trénink), nevybrala jsem si ji.

Setkala jste se někdy s podobným projektem?

Nesetkala, ale zároveň jsem je nikdy nevyhledávala. Jsem ráda, že dnešní doba podobné programy nabízí. Vím, že lidé o generaci starší takové možnosti neměli.

Měla byste zájem o podobné služby i nadále?

Ano, určitě. Ráda bych se dozvídala o všech existujících službách, které mohou lidem s ADHD pomoci. A nevadilo by mi si takové služby částečně či plně hradit. Co je pro mne důležité je, aby mne někdo na takové služby nasměroval, aby provedl ten předvýběr a poradil mi, co je pro mě vhodné.

Je něco, co byste ráda vzkázala lidem, kteří u sebe pozorují příznaky ADHD, ale váhají jít za odborníkem?

Chápu ostychy takových lidí. Ale v případě ADHD se vyplatí tuto skutečnost o sobě znát, aby člověka v životě kromě samotné ADHD nebrzdily navíc pocity viny a nerealistická očekávání. Vyšetřující psycholog vás soudit nebude, můžete jeho návštěvou jen získat. Na internetu je hodně orientačních testů na přítomnost této poruchy (převážně v angličtině). Já si ji jich vyplnila několik, než jsem se odvážila žádat odbornou pomoc

Je něco, co byste vzkázala veřejnosti o této poruše?

Vyjádřím se obecněji, nejen k ADHD. Přála bych si, aby společnost vnímala rozhodnutí člověka vyhledat odbornou psychologickou pomoc jako krok statečný, ve kterém je patrná snaha o zlepšení. Hledáme-li výmluvy, nebudeme trávit dlouhé hodiny na vyšetřeních či na terapii. Hledáme-li řešení, budeme spíše ochotni obětovat svůj čas. Takto můžeme od sebe oba případy rozeznat a nabídnout více důvěry těm, kdo se snaží.

Co nabízíme

  • Vstupní vyšetření a program
Velice se omlouváme, kapacity programu jsou aktuálně naplněny. Doporučujeme proto vyhledejte ambulanci klinického psychologa ve Vaší spádové oblasti

Vyšetření na přítomnost ADHD v dospělosti poskytuje klinický psycholog, zpravidla trvá 3-4 hodiny. V případě komorbidních psychiatrických onemocnění či potřeby farmakoterapie je nutné i psychiatrické vyšetření.

Cílené psychologické vyšetření a návazné služby pro dospělé s ADHD (dle individuálních potřeb klienta se jedná o skupinová setkání, kognitivní trénink, profesní a studijní poradenství, EEG biofeedback), nabízíme v rámci projektu "Komplexní program pro dospělé s ADHD", který je spolufinancován Evropskou unií (Evroský sociální fond - Operační program Zaměstnanost). Realizátorem je E-clinic, z.ú. Pro klienty jsou v rámci projektu služby zdarma. Klient absolvuje 40 hodin podpory.