Karel (42): „Za ta léta jsem si na svou zapomnětlivost vytvořil systém, např. co musím udělat, než odejdu z bytu, abych na něco nezapomněl, co si vzít s sebou. Připadám si jinej než ostatní už od dětství, běžný věci pro ostatní nejsou problém, pro mě ano. Nemyslím si, že je to porucha, nepřipadám si porouchanej, prostě jsem takovej, je to moje osobnost, ale nevím, možná to porucha je, jen se mi to slovo nelíbí, můžu se naučit s tím žít, ale něco nezměním.“

Stejně jako v případě jiných oblastí našeho fyzického i duševního zdraví, ani v případě ADHD nemůžeme spoléhat na zázračnou pilulku, ani na to, že nás někdo opraví. Byť v některých případech může medikace značně ulevit a terapeutické vedení podpořit, hlavní odpovědnost za náš život leží na nás samotných. Odhodlání, snaha a vůle překonávat problémy a těžkosti, jež život s ADHD přináší, stojí na prvním místě. Za pomocníky si pak můžeme vybrat terapii, léky, ale i další. Z knihy Poruchy pozornosti v dětství i dospělosti od E. M. Hallowella a J. J. Rateye jsme vybrali některá doporučení, co pro sebe v boji s příznaky s ADHD můžete udělat vy sami (více doporučení v příručce ADHD).

1) Nechte si stanovenou diagnózu ověřit odborníkem na ADHD, který mj. vyloučí existenci stavů připomínajících ADHD.

2) Zvolte si trenéra. Nemusí to být jen terapeut, ale i poučený laik, např. kamarád, kolega, který vám pomůže udržovat pořádek, dokončovat práci, bude vás podporovat, pobízet, napomínat, ale vždy bude stát na vaší straně.

3) Mějte na paměti, že trpíte neurologickou poruchou, která je dědičná. Nejedná se o poruchu vůle, morální nedostatek nebo neurózu. Příčina spočívá ve stavbě mozku, není zapříčiněna slabou povahou, sníženým intelektem ani nedostatečným psychickým zráním. Léčba ADHD nespočívá pouze v silné vůli, nelze ji založit na trestech, obětování se či bolesti. Vaše vina to není, na to nikdy nezapomínejte.

4) Vybudujte si systém kontroly. Řád patří u ADHD k základním léčebným opatřením. Uspořádejte si pracoviště tak, aby pro vás bylo přehledné, pište si poznámky, sestavujte si seznamy, k rozlišování používejte barevné pomůcky, využívejte stereotypy v chování a rituály, budík, upomínky, pracujte se zakladači… Neopomíjejte důsledné plánování.

5) Sledujte, kde a jak se vám nejlépe pracuje: v hlučné místnosti, ve vlaku, u stolu, při hudbě nebo jinde. Děti i dospělí s ADHD totiž nejlepší výkony podávají ve velice různých podmínkách, jen si je někdy neuvědomují. Zkuste je najít a využívat je na maximum. Zařiďte si prostředí, kde se nejvíc pohybujete, tak aby vám vyhovovalo a inspirovalo vás.

6) Na různá místa si umístěte poznámkové bloky s tužkou: do auta, na noční stolek, do kapsy kabátu. Nikdy nevíte, co si budete potřebovat poznamenat.

7) Administrativní záležitosti vyřizujte okamžitě. Nezvládnete-li něco vyřídit ihned, stanovte si priority. Rozdělujte si velké úkoly na malé.

8) Nezapomínejte, že součástí ADHD bývají okamžiky intenzivního soustředění. Lze je využít účelně i zhoubně.

9) Uspějete-li, vychutnejte si prožitek dobře odvedené práce. Lidé trpící ADHD si paradoxně stěžují na to, že jsou smutní zpravidla po prožití velkého úspěchu. Očekávání, přípravy a snahy jsou totiž završené, chybí ten pocit napětí, nové podněty, proto se dostavují depresivním pocitům.

10) Zkuste vymyslet, jakými vtipnými průpovídkami byste mohli komentovat své drobné přehmaty. Naučte se vtipkovat se sebou i s druhými ohledně různých příznaků ADHD.