Diagnostika

  • Vytisknout

Diagnózu ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) či ADD (porucha pozornosti) lze stanovit dle kritérií amerického psychiatrického manuálu DSM-5 (nahrazuje DSM-IV).

Rozlišuje 3 podtypy ADHD: ADHD s převažující poruchou pozornosti (jinde též ADD), s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou a kombinovaný typ.

Manuál MKN-10 platný v Čechách tuto diagnózu nezná a jím popisovaná hyperkinetická porucha (dělená na poruchu aktivity a pozornosti a hyperkinetickou poruchu chování) má přísnější diagnostická kritéria. Dříve se pro tuto poruchu používal název LMD (lehká mozková dysfunkce), který je již zastaralý.

Cyril (22): Studuji dva obory najednou na VŠ, je pro mě ale úplně zbytečné sedět na přednášce, nic z toho nemám, prostě utíkám do denního snění a myslím na něco jiného, dívám se po okolí.

K diagnostikování ADHD jsou kromě diagnostického rozhovoru nejčastěji používány sebeposuzovací škály a dotazníky (např. WURS, BARS, ASRS, Conners, mezinárodně uznávané diagnostické interview DIVA). K diagnostice se využívají také neuropsychologické testy, které se zaměřují na kvalitu pozornosti a impulzivitu. Někdy se používají i neurologické testy a zobrazovací metody, nejsou však používány běžně, neboť výzkumy zatím nedokázaly určit projevy typické pouze pro ADHD.

David (35): Ve škole jsem byl vždy zasněné dítě. Já jsem ale nedělal žádné problémy, nikdo si mě nevšímal, nejsem hyperaktivní. Zapomínám běžné věci, např. když jdu na nákup. Když si nedávám pozor, zapomenu na schůzky, musím se kontrolovat. Když mám velkou zátěž, můj mozek se prostě vypne, doktor mi to ukazoval na EEG.

Pro lidi s ADHD či ADD bývá celoživotně typická trojice příznaků - snadná odveditelnost pozornosti, impulzivita, neklid (ev. hyperaktivita). Často se objevuje náladovost, deprese, nízké sebevědomí, negativní sebeobraz. Tyto další příznaky vyplývají z negativních životních zkušeností lidí s ADHD/ADD.

Konečnou diagnózu může stanovit pouze odborník - psychiatr.

Zuzana (21 let; ADD): Na základce jsem měla pořád poznámky, že vyrušuju při hodině, zapomínám úkoly, pořád mluvím nebo se směju. Měla jsem skoro samé jedničky a dvojky a potom najednou pětku, že nemám třeba domácí úkol nebo chodím pozdě, nemám upravený sešit, žákovská je otrhaná. Jde mi dobře, když se soustředím na nějaký projekt, to udělám perfektně, ale běžný režim ve škole pro mě byl těžký, sedět na hodinách, nevyrušovat, chodit včas, pořád všechno umět, mít srovnané, na vysoké je to lepší. Pomáhá mi, když je hodina interaktivní nebo máme samostatně jeden větší projekt, který můžu dělat.

Příznaky ADHD, především impulzivita, zhoršené sebeovládání, predisponují jedince k větší náchylnosti k závislému chování (užívání alkoholu, marihuany a dalších návykových látek, gambling), rizikovému chování v dopravě (nepozornost, rychlá jízda apod.), poruchám příjmu potravy (přejídání, bulimie). Zvýšená impulzivita může vést k sexuálně rizikovému chování (promiskuita apod.), ke ztrátě zaměstnání, partnera a podobně. Tyto a další životní komplikace mohou vést i k emočním potížím, které se do dospělosti často nakumulují ve značné míře. Emoční problémy však mohou i způsobovat podobné potíže, jako ADHD/ADD. Někdy je těžké odlišit, co je příčina a co důsledek.

Stanovení diagnózy ADHD/ADD není nikterak jednoduché, neboť příznaky ADHD/ADD se často mísí s dalšími psychickými i fyzickými obtížemi, emočními příznaky a problémy v životě jedince, které mohou vznikat na základě dlouhodobého boje s příznaky ADHD/ADD a zvyšujícími se nároky dospělého života. Na druhou stranu jsou některé příznaky ADHD/ADD velmi podobné projevům jiných psychických poruch a onemocnění. Někdy se může ADHD/ADD vyskytovat společně s další psychickou poruchou či onemocněním. Je proto nutná důkladná diferenciální diagnostika a to především před určováním vhodné farmakoterapie. Z uvedených důvodů je nutné, aby diagnózu stanovil psychiatr( resp. dětský psychiatr), i když existuje pedagogická a psychologická diagnostika ADHD/ADD, žádný z uvedených odborníků nemůže stanovit diagnózu podle diagnostických kritérií, vyloučit komorbidní nemoci a ordinovat léky.